EPILEPSIE

Co to je?
Epilepsie (česky – padoucnice) je onemocnění mozku, které se projevuje epileptickými záchvaty. Zjednodušeně řečeno, dochází k poruchám elektrických impulsů, které jinak zprostředkovávají předání informací mezi jednotlivými mozkovými buňkami. Epilepsie není duševní či mentální poruchou, i když může dojít k poruchám v závislosti na psychické zátěži.

 

Každé poškození mozku může za určitých okolností vyvolat epileptický záchvat. Ten potká alespoň jednou v životě zhruba 5 % populace, nicméně se za epilepsii považuje až opakovaný výskyt záchvatů. Přesto je však vysoká pravděpodobnost (v rizikovém prostředí, jako je taneční párty, se ještě zvyšuje), že budete muset poskytnout první pomoc při epileptickém záchvatu.

 

Co může záchvat způsobit?
Epileptický záchvat mohou způsobit některé okolnosti, které příliš zatěžují mozek. Mimo jiné jde o nedostatek spánku, fotostimulaci (světelné efekty), stres, vyčerpání, alkohol, některé léky a obecně látky, které způsobují změny psychiky – tedy všechny drogy. Kombinace vícerého stupňuje riziko záchvatu. Ten může v extrémních případech nastat, i pokud epilepsií netrpíte, nebo se může projevit dosud skrytá epilepsie. Pokud jste epileptik, každý z vyjmenovaných faktorů je spolehlivým návodem, jak si záchvat přivodit (záleží ovšem také na druhu epilepsie).

 

Jaké jsou druhy epileptických záchvatů?
Medicína rozlišuje dvě skupiny epileptických záchvatů, které dále ještě člení. Pro naši potřebu postačí zjednodušené dělení na generalizované a parciální. Při generalizovaném záchvatu postihují příznaky primárně obě poloviny mozku a tedy i těla. Parciální záchvaty naopak vznikají v ohraničené části jedné mozkové polokoule a postihují jen jednu polovinu těla či její část. Mohou ale přerůst v záchvat generalizovaný.

 

Pravděpodobně nejznámějším typem generalizovaného epileptického záchvatu je tzv. grand mal. Projevuje se náhlou ztrátou vědomí, možným pádem na zem, oči se obrací v sloup. Objevují se křeče, svalstvo je napjaté, což způsobuje ztuhlost, často také dočasnou zástavu dechu. Může se objevit modravé zbarvení kůže - zvláště obličeje a rtů. Po 15–30 vteřinách dochází k rytmickým záškubům veškerého svalstva. Z úst vystupuje pěna, často dochází k pokousání jazyka a samo-volnému odchodu moče a stolice. Křeče trvají 1–2 minuty. Takový záchvat obvykle odezní nejdéle do 10 minut. Po záchvatu obvykle postižený upadne do hlubokého spánku, který může trvat až několik hodin, a probere se dezorientovaný, zmatený, neobratný v pohybech a myšlení, dělá neúčelné pohyby (oprašuje si kabát, vyprazdňuje si kapsy, ...), může být i agresivní.

 

Existuje ale ještě dalších pět typů generalizovaných epileptických záchvatů, u nichž chybí některé průvodní jevy. Sekundárně generalizované tonicko-klonické záchvaty vypadají podobně jako tzv. grand mal záchvaty, avšak začínají jako záchvaty parciální a teprve potom se rychle šíří mozkem až postihnou mozek celý. U tonických záchvatů, které bývají kratší než minutu, obvykle nenastanou svalové záškuby. Při atonickém záchvatu ("drop attack") dochází k náhlé ztrátě svalového napětí s následným pádem k zemi, trvají zhruba sekundu. Myoklonické záchvaty se projevují náhlým záškubem horních i dolních končetin. Přicházejí obvykle bezprostředně po probuzení a mohou se objevovat v krátkých intervalech. Trvají rovněž několik málo sekund. Záchvaty nazvané absence (petit mal) jsou charakterizovány krátkou ztrátou vědomí, která se může opakovat i mnohokrát denně. Jediným příznakem může být, že nemocný zrychleně mrká nebo vyvrací oči „v sloup“. Nemocný se zahledí „do prázdna,“ dojde k zastavení v řeči, psaní, činnosti, kterou právě dělal, upustí předmět, který držel. Někdy záchvat proběhne tak rychle, že může snadno uniknout pozornosti. Po znovunabytí vědomí pokračuje postižený v činnosti a nepamatuje si, co se stalo.

 

Parciální záchvaty rozeznáváme dva – jednoduché (motorické, senzitivní) a komplexní (psychomotorické, automotorické). Jednoduché parciální záchvaty se mohou projevit jako záškuby jen některých částí těla (tvář, jedna končetina) nebo svalů jedné poloviny těla. Postižený může smysly vnímat chuť, vůni, zvuky, které neodpovídají skutečnosti. Stejně tak může prožívat neopodstatněné emoce (strach, smutek, hněv a zlost) neodpovídající situaci, může cítit bolesti břicha nebo nucení na zvracení. Doba takového záchvatu se pohybuje od několika sekund po desítky minut. Jednoduchý parciální záchvat může spontánně ustoupit, nebo po chvíli přejít v záchvat sekundárně generalizovaný. Komplexní parciální záchvaty se projevují stavem podobným zasnění. Postižený obvykle není při vědomí a nereaguje na výzvy. Může provádět neobvyklou činnost, jako je manipulace s oblečením, případně svlékání se, grimasování, polykání a žvýkání na prázdno apod. Někdy stáčí oči, hlavu, případně i trup k jedné straně. Vzácně se může dostat do takzvaného vigilam-bulantního stavu, kdy provádí neuvědomělou, ale mnohdy složitou činnost (chodí z místa na místo, bere různé předměty apod.), která může nepoučenému pozorovateli připomínat normální chování. Komplexní parciální záchvaty trvají nejčastěji od 30 sekund do 3 minut, výjimečně až desítky minut. Po odeznění záchvatu bývá nemocný ještě po určitou dobu zmatený a desorientovaný.

 

Při vyjmenovaných záchvatech obvykle hrozí riziko, že se postižený poraní při pádu či neuvědomělé činnosti, jinak jsou relativně neškodné. Naopak tzv. status epilepticus, stav charakterizovaný sérií záchvatů jdoucích za sebou, přičemž mezi záchvaty zůstává vědomí porušeno, může život ohrozit.

 

Co dělat při epileptickém záchvatu?
Při velkém epileptickém záchvatu jde především o to, uchránit postiženého před poraněním, které může utrpět zejména při náhlém pádu. Je nutné postiženého dopravit do bezpečí (z dosahu silničního provozu, z vody, z tanečního parketu apod.) Odstranit z jeho blízkosti ostré předměty a předměty s hranami, o něž by se mohl poranit, sejmout brýle, případně odebrat cigaretu (pokud právě kouřil). Je dobré podložit mu hlavu (svetrem nebo mikinou), aby nebouchal hlavou o zem. Pokud hodně sliní, je nutné otočit hlavu na bok, aby mohly sliny volně odtékat a postižený je nevdechl. Totéž platí i o jiných formách záchvatu, vždy jde především o to, abychom postiženého ochránili před poraněním.

 

Co se dělat nesmí?
Při záchvatu a bezprostředně po něm je vhodné nechat postiženého v klidu. Nesnažte se jej usilovně držet, odvést pryč a bránit mu v projevech. Záchvatu nezabráníte a mohlo by to při desorientaci postiženého vést k nedorozumění a případně vyvolat agresi (obranu).

 

Nepokoušejte se násilím přidržovat jeho končetiny, rozevírat mu křečovitě zaťaté pěsti nebo čelisti a násilím mu vložit nějaký předmět mezi zuby (ve snaze zabránit pokousání jazyka a sliznice úst). Nepomůže ani pokus přerušit záchvat třesením, pleskáním, křikem a nebo jinými různými oživovacími pokusy. Nesnažte se rovněž postiženého ve fázi spánku po záchvatu za každou cenu probudit.

 

Jakou pomoc poskytnout člověku po proběhlém záchvatu?
Přiměřená pomoc po záchvatu je stejně důležitá jako při akutním záchvatu. Především je nutno zjistit, zda postižený není zraněn. Zvláštní pozornost věnujte prohlídce hlavy, dále končetinám. Zlomeniny nebo vážnější tržné rány, které by si přirozeně vyžádali odborné ošetření v nemocnici, jsou naštěstí při záchvatech výjimečné.

Zkuste k postiženému klidně promluvit. Je důležité zjistit, zda je při plném vědomí a orientuje se. Vyptejte se, zda ví, jak se jmenuje, kde je, případně jaký je den. Teprve pokud postižený odpovídá jasně a správně, si můžete být jisti, že nabyl plného vědomí a že je schopen nadále jednat samostatně a odpovědně. Pokud si tím naopak jisti nejste, měli byste u něho zůstat a dbát, aby se nedostal do nebezpečné situace (např. náhle nevkročil do jízdní dráhy). V žádném případě jej však pevně nedržte, jen prostě buďte s ním a dohlédněte na něho.

 

Je-li po záchvatu postižený agresivní, což se může pro strach a nejistotu přihodit, jednejte klidně. Nemusí úplně rozumět, co se mu snažíte říci. Situaci naopak zhoršíte hlasitým hovorem, výraznou gestikulací nebo nejistotou, již z vás vycítí. Může si myslet. Že to s ním nemyslíte dobře. Respektujte jej a situaci, v níž se nachází – buďte klidní a rozvážní, nevnucujte mu své pokyny ani názory. Pouze v nejzávažnějších případech, když hrozí nebezpečí vážného poranění nebo dokonce ohrožení života postiženého, může osoba poskytující první pomoc použít násilí, aby zabránila nejhoršímu - to je přípustné i podle zákona.

 

Kdy volat rychlou lékařskou pomoc?
Číslo 155 byste měli vytočit pokaždé,
• pokud se epileptický záchvat objevil poprvé,
• pokud trvá déle než 10 minut
• pokud se záchvaty objevují několikrát po sobě
• pokud během 15 minut po záchvatu nenabude postižený plného vědomí, nedýchá správně, špatně se hýbe, neudrží rovnováhu apod.
• pokud se postižený při záchvatu zraní
• kdykoliv máte podezření, že utrpěl vnitřní zranění nebo mu hrozí jiné nebezpečí

 

Epilepsie je léčitelná nemoc
Epilepsii lze dnes poměrně úspěšně – leč dlouhodobě – léčit. Stejně tak existují sofistikované metody, jak lékař zjistí, zda se ve vašem případě jednalo o jednorázový záchvat, nebo trpíte epilepsií. Pokud se u vás nemoc prokáže, je vhodné dbát doporučení lékaře a užívat poctivě předepsané léky. Stejně tak byste měli své přátele a blízké informovat o své nemoci, vysvětlit jim podstatu a rizika epileptických záchvatů a poučit je, jak v takové situaci jednat.

Epilepsie na párty
Pokud víte, že trpíte epilepsií a přesto se rozhodnete jít na párty, resp. užívat alkohol či jiné psychoaktivní látky, měli byste vědět, že se tím vystavujete maximálnímu riziku záchvatu. Jestliže to není dostatečné varování, měli byste odpočívat častěji než ostatní tanečníci. Stejně tak byste měli informovat svůj doprovod (kamarády, přítele/přítelkyni) o vaší nemoci, riziku záchvatu a první pomoci, již vám mohou poskytnout. Měli byste také požádat někoho blízkého, aby s vámi celý večírek strávil a dohlédl na vás.

 

Pokud epilepsií netrpíte, je dobré vědět, že párty je pro epileptiky vysoce rizikové prostředí a že kombinace všech rizikových faktorů (viz. výše) může vyvolat epileptický záchvat i u zdravého člověka. Doporučujeme, abyste se seznámili s tím, jak poskytnout při záchvatu první pomoc, a mysleli na své zdraví.