PMA - parametoxyamfetamin | PMMA - parametoxymetamfetamin

Co to je?
PMA a PMMA jsou látky, které patří do skupiny entaktogenů, tedy navozují stav s příjemnou náladou, pocity empatie a sounáležitostí s okolím. Objevily se také v tabletách prodávaných jako extáze a zavinily několik úmrtí. Dávkování PMA (i PMMA) v tabletách se pravděpodobně pohybuje v rozmezí 40–100 mg. Účinek samozřejmě velmi odvisí na dávce a na tom, zda-li se jedná pouze o PMA nebo o kombinaci s jinou látkou (nejčastěji MDMA nebo amfetamin). Tyto kombinace jsou velmi nebezpečné. PMA má psychotropní účinky podobné částečně LSD a MDMA což ji řadí spíše k halucinogenům.

 

Intoxikace se velmi často začne projevovat silnou nevolností (silnější než po MDMA) a zvracením, zvýšenou tepovou frekvencí, tlakem krve, dále může následovat zvýšení tělesné teploty (až vysoká horečka), svalové spasmy až křeče. Právě vysoká teplota je nejčastějším spouštěčem dalších komplikací, které mohou nastat.

 

Nebezpečné užívání
Záludnost u PMA spočívá mimo jiné i v tom, že první příznaky intoxikace nastupují o něco později (zhruba za 45–120 min) než po MDMA (20–60 min). Mnoho lidí se právě proto domnívá, že tableta kterou snědli byla „slabá“, a proto zkonzumují ještě jednu, dvě nebo nějakou jinou. Když pak účinek nastoupí, je dost často pozdě, protože již došlo k předávkování. Podobně jako u MDMA jsou účinky u PMA a PMMA (stejně tak i u 4-MTA) způsobeny masivním vyplavením nervového mediátoru serotoninu. Na rozdíl od MDMA mají tyto sloučeniny ještě jeden mechanismus účinku, kterým je inhibice enzymu, jež odbourává serotonin a noradrenalin. Jedná se o MAO A (monoaminooxidáza A). Právě tato kombinace účinků je velmi nebezpečná a na životě ohrožující. Tento kombinovaný účinek může vést až k rozvoji „serotoninového syndromu“.

 

Velká část úmrtí po PMA byla způsobena přehřátím organismu. Teplota u těchto lidí se pohybovala v rozmezí 41–46,1°C (nikdo s teplotou nad 42°C nikdy nepřežil). Právě vysoká teplota je často spouštěčem procesů, které jsou ve výsledku vlastní příčinou smrti. Díky vysoké teplotě se intoxikovaní velmi potí a ztrácejí tak velké množství tekutin a minerálů. To vede k rozvratu vnitřního prostředí organismu, na to navazuje kaskáda dějů vedoucích k poškození organismu. Mezi nejobávanější patří především rozvoj DIC (diseminovaná intravaskulární koagulopatie = porucha srážení krve s krvácením do všech orgánů) a selhávání nejrůznějších orgánů (nejdříve většinou ledvin) a rozvoj multiorgánového selhání s krvácivými projevy (v důsledku DIC). V některých případech bylo jako příčina smrti určeno nitrolební krvácení (to může souviset jak s DIC, tak s přímým vlivem PMA na hemodynamiku krevního oběhu, případně s vrozeným mozkovým aneurismatem).

 

Co se týká ostatních rizik, jsou pravděpodobně velmi podobné těm po MDMA, včetně neurotoxického účinku. PMA a PMMA se metabolizují v játrech na cytochromu P450 enzymem CYP2D6, stejně jako MDMA. Z toho vyplývá i řada dalších možných lékových interakcí (například s některými virostatiky používanými při léčbě AIDS). Navíc relativně velké procento populace (5–9 %) postrádá, na základě mutace, dostatečné množství tohoto funkčního enzymu, tzv. „poor metabolisers“. U těchto jedinců je nutno počítat s mnohem závažnějším průběhem intoxikace vzhledem k tomu, že se tyto látky odbourávají a vylučují z těla mnohem pomaleji.