Zodpovězený dotaz

Dotaz

Dobrý den, Přibližně 2 roky nepravidelně užívám metamfetamin - většinou per os (nejraději kapsle, jen výjimečně rozpuštěný v nápoji), méně často intranasálně, s frekvencí tak jednou za 3 měsíce až jednou za 3 týdny, a to buď jednorázově 50 - 100mg (jen odhadem, přesné množství a čistotu samozřejmě většinou neznám) dvakrát či třikrát (například přes noc na společenské akci a pak obvykle minimálně měsíc vynechávám) a nebo přes den menší množství a rozložené na celý den např. do několika 5 - 10mg dávek po dvou hodinách (na noc už neberu, abych snáze usnul), a toto dávkování udržuji třeba týden v kuse. První způsob užívání se samozřejmě ukázal kvůli znatelným vedlejším účinkům (tiky, sucho v ústech, skřípění zubů), nepříjemným dojezdům a následně po několik dní rozhozenému spánku jako spíše kontraproduktivní (s výjimkou použití ve společnosti, kdy mi umožňuje překonat introverzi, trému, nesmělost, nesebevědomí, a pomáhá nestydět se mluvit, hlavně tedy před holkami, kde je to poznat nejvíc). Naopak druhý způsob, který praktikuji častěji, mi v podstatě pomáhá smysluplně fungovat. Bez pervitinu se často potýkám s celodenní únavou, nesoustředěností, jsem depresivní a mám od přírody velmi slabou vůli, takže většinu času všechno odkládám, k pohybové aktivitě se dostanu zřídka (maximálně obden) a jen na chvíli, protože nic nestíhám, také mám tendenci se přejídat (obézní sice nejsem, ale nadváhu mám), příležitostně kouřit (nebo alespoň jinak užívat nikotin - třeba prostřednictvím žvýkaček, náplastí...) a téměř denně pak hlavně v pozdních hodinách požívat alkoholické nápoje v míře asi větší, než by bylo zdrávo (jde mi o chuť i o účinek, vyloženě nekvalitním se vyhýbám). Kofein v jakékoliv formě (káva, energetické nápoje, kofeinové tablety), který si za normálních okolností také nedokážu odpustit, proti tomu pomáhá jen velmi omezeně a má výraznější fyzické projevy (zvýšený tlak, zrychlený puls, bolesti hlavy). Jiné drogy neužívám (nanejvýš jsem je párkrát zkusil a neoblíbil). Když mám pervitin k dispozici a užívám po malých dávkách celodenně, nic dalšího návykového už nepotřebuji, neflákám se a (v rámci možností) zvládám školní i pracovní povinnosti, dokážu i ve stresu udržet soustředěnou pozornost, jím střídmě (musím se do jídla nutit, ale třikrát denně to překonám) a spíše lehkou stravu (zelenina, ovoce), nemám problém najít si každý den pár desítek minut na pohyb. Za přínos bych považoval i to, že nezažívám pocity osamělosti, duševní prázdnoty a citové frustrace, se kterými se obvykle potýkám při delší (cca 2 měsíce) abstinenci - po pervitinu jsem citově mírně oploštělý, což je při mé od přírody melancholické povaze v podstatě úleva. Zkrátka se celkově "pod vlivem" více ovládám, lépe funguji, chovám se jaksi civilizovaněji a více jako člověk, než jako životem znavená troska, což je můj obvyklý stav bez drogy, a protože je mi 21 let, tak je na něj asi přeci jen ještě trochu brzo... Samozřejmě se výše uvedené může snadno jevit jako projev závislosti. Nicméně, skutečnost je bohužel taková, že problémy s únavou, přejídáním a podobné jsem měl už dávno před tím, než jsem pervitin zkusil poprvé nebo než jsem denně začal konzumovat legální stimulanty - pokud si dobře pamatuji, tak vlastně už od dětství. Příčinu neznám. Absolvoval jsem několik vyšetření, cukrovku nemám, nemoc štítné žlázy také ne. Pouze od útlého dětství chronické potíže s dýchacími cestami léčené kortikosteroidy (byl jsem lékaři ujišťován, že dlouhodobé nežádoucí účinky na organismus u těch, které působí lokálně, jsou minimální nebo žádné) a při zhoršení stavu pomocí antihistaminik (jejichž nežádoucí účinky bych po opakovaných pokusech s vysazováním a opětovným nasazováním hodnotil jako zanedbatelné). Zdá se tedy, že užívání psychostimulantů a případně antidepresiv je u mě více nutností, než závislostí. Protože jsem si ale vědom neradostných zdravotních následků dlouhodobého užívání, pochopitelně bych preferoval nějakou šetrnější náhradu. Zkoušel jsem celou řadu všemožných volně dostupných doplňků stravy (vitamíny, minerály, aminokyseliny, bylinné přípravky, různé kombinace uvedeného), ale bez valného úspěchu. Zajímá mě tedy, zda mám šanci s těmito příznaky získat od lékaře předpis na účinkem podobné léky (psychostimulanty), například adipex, ritalin, modafinil nebo silná antidepresiva nebo cokoliv jiného, co bude mít podobné účinky, jenom nebude tak devastující při dlouhodobém užívání, jako pervitin? (Osobně mi přijde dosti trapný výsledek politiky ve zdravotnictví, že všechny látky tohoto typu jsou v lepším případě pouze na předpis (modafinil), v horším na modrý předpis (ritalin) a nebo zakázané úplně (adderall), totiž ten výsledek, že ta jediná z nich, která je fakticky snadno dostupná, je ta z psychostimulačních látek vůbec nejtoxičtější a možná i nejnávykovější.) Klidně bych si ty léky nechal předepsat i jako substituční léčbu závislosti, pokud je to možné. Nemám přesné informace, od jakého množství, délky a frekvence užívání už je možné v případě pervitinu mluvit o závislosti a za jakých okolností se nasazuje substituční a za jakých abstinenční léčba... Děkuji za odpověď.