Zodpovězený dotaz

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Váš email. Popisujete náročné období, kdy po mnoha letech procházíte nepříjemnou a dlouhou pervitinovou recidivou a přemýšlíte, jak s ní naložit. Stojíte před rozhodnutím, zda se jít či nejít léčit. Ráda byste od nás věděla, jestli si myslíme, že stávající situaci můžete zvládnout i bez léčby.

Úvodem Vám chci upřímně napsat, že si nejsem jistý, jestli dokážu přímo odpovědět na Vaši otázku. Obávám se, že na ni nikdo jiný než Vy spolehlivě odpovědět nemůže. Mám-li se přesto nějak vyjádřit, tak v tom smyslu, že je vždy možné obtíže zvládnout, a to i bez léčby (o zkušenostech lidí, kterým se to podařilo, si můžete přečíst v knize kolegy "Bez léčby to jde"). Za sebe a dlouhodobou zkušenost z praxe bych ale ve chvíli, kdy v příběhu již popisujete mnoho pro Vás velmi složitých rovin a kdy je recidiva dlouhodobá (a nejde ji i přes snahu zastavit), hlasoval pro to, abyste si dovolila ještě mnohem více podpory zvenčí a zkusila bojovat proti pervitinu a pocitům zmaru všemi dostupnými a třeba i dosud nevyzkoušenými prostředky.

To, že prozatím nevíte, co chcete a že si ve všem děláte víc jasno, je zcela normální. Naopak oceňuji, že píšete do poradny a rozumně zvažujete další postup. Přesně takové nastavení chce odvahu a častokrát bývá předzvěstí změny. Proto Vám přeji, abyste ji neztratila a zkusila být i nadále aktivní.

Pokud byste se ve finále pro léčbu rozhodla, tak by se jako první volba nabízela její ambulantní forma s pomocí odborníka z oblasti adiktologie či klinické psychologie (psycholog/terapeut, např. tento odkaz nebo viz Mapa pomoci). Na začátek někdy může být fajn také docházení k rozumnému psychiatrovi, který by mohl předepsat např. nenávyková antidepresiva (SSRI) stabilizující náladu a dostat Vás z nejhoršího. Prvotní inspiraci je možné najít i v některé ze svépomocných příruček (např. v TÉTO).

Držíme Vám palce,

poradna EXTC