Zodpovězený dotaz

Dotaz

Dobrý den. Prosím Vás o radu a Váš názor. Je mi 20 let. Již delší dobu piji denně alkohol a kouřím marihuanu. Nepamatuji si přesně, před jak dlouhou dobou jsem začal pít každý den, ale odhaduji, že tomu bude přibližně rok a půl. Předtím jsem s alkoholem moc nekamarádil. S marihuanou to mám jinak. Začal jsem ji téměř denně kouřit před třemi roky a prošel jsem si stádiem, kdy na to byla opravdu velká chuť. To mě naštěstí přešlo a dnes už stavy způsobené marihuanou příliš nevyhledávám, nicméně to mám stále rád. Teď už ji kouřím spíše kvůli tomu, že jsem často opilý a ztrácím kontrolu nad svými činy, proto při pozvání na jointa neodmítnu. Učinil jsem rozhodnutí, že už to opravdu stačí a takové chování u mě musí skončit. Nechci delší dobu pít vůbec. Pak se k tomu vrátit způsobem, že si prostě občas s kamarádem sednu v hospodě na pár piv a to jednou třeba za dva týdny, zkrátka jako každý normální člověk. Cítím velkou potřebu s tím každodenním pitím skoncovat. Jenže to je právě ten problém. Nejde mi to. Udělal jsem si tabulku 60 dnů, ve které odškrtávám den za dnem, takže 60 dnů se snažím nepít. Jenže už čtvrtý den večer jsem vypil tři piva. Navíc jsem zjistil, že pokud se chci vyvarovat pití, tak opět začínám myslet na marihuanu, a skutečně, já si to tím nahrazuji. A moc dobře vím, že to by takhle nikam nevedlo. Zjistil jsem, že já zkrátka potřebuji „stav“, změnit si myšlení, a už ani tolik nezáleží čím. Ostatní drogy nemám v lásce a bojím se jich, zkoušet je nebudu, jde „jen“ o to pití a trávu. Ve své tabulce pokračuji, a za 9 dnů od startu mi chybí jen jeden křížek, právě za ten 4. den. Moc bych chtěl vydržet až do konce. Jenže mě nic nebaví, jsem opravdu podrážděný, nervózní a necítím se dobře. Dřív jsem byl zvyklý na pití jedné nebo dvou láhví piva při cestě vlakem či autobusem. Teď se trápím zíráním z okna a vadí mi, že pít nemůžu. Po dlouhém dnu ve škole a knihovně jsem navyknutý na to, že večer vypiji několik piv doma (většinou tak tři) a pak si jdu ještě sednout do studentského baru opět na jedno pivo. Používal jsem věty „já musím na chvíli vypnout a odpočinout si“ coby výmluvu, že se chci opít. Kvůli tomu to teď vnímám tak, jako že si „vlastně vůbec neodpočinu“, i když to tak samozřejmě vůbec není, ale ta hlava už to bere jinak. Jsem zvyklý na srazy bývalých spolužáků o víkendech, kde se většinou hodně zřídím. Teď tam nemůžu, protože bych nezvládl si to pivo nedát. Večer, když poslouchám hudbu, když si čtu, nebo když se třeba koukám na film nebo dělám svoje výkresy nebo když hraju na nástroj - vždycky tam se mnou bylo i to pivo. Teď je to jinak a já se cítím celý nesvůj. Ty činnosti mi nejsou tak příjemné. Teď je všechno jinak. Nevím, co v takových chvílích dělat, protože ten návyk už je poměrně velký a v tomto pro mě novém životním stylu si přijdu hrozně nesvůj, zmatený a vlastně smutný z toho, že ten alkohol teď musí pryč. Je to, jako kdybych se měl rozloučit s nějakým skvělým kamarádem. Proto bych se rád zeptal, jestli nevíte, jak tyto nepříjemné stavy obejít ? Jsou nějaké osvědčené taktiky, jak se nad to povznést ? Zmizí ta špatná nálada po delší době, třeba za těch mých 51 dnů, co mám ještě před sebou ? Snažím se zaměstnávat, co to jen jde, abych neměl čas na to někde chlastat, ale ono je těžké na to nemyslet. Taky jsem uvažoval, že bych si měl najít nějakou slečnu, jenže …. opět narazím na problém, že jsem zvyklý si ty známosti s ostatními vytvářet na alkoholu. Taky bych rád znal Váš názor na celou tuto situaci. Je to hodně zlé, nebo naopak, zdá se Vám, že mířím správným směrem a že na to jdu dobře ? Myslíte, že moje závislost už potřebuje nějakou odbornější pomoc, nebo si myslíte, že to není až tak vyhrocené a že bych to měl bez větších problémů zvládnout ? Omlouvám se za slohovku. Čím více informací, tím lepší máte náhled na můj problém. Alespoň doufám. Předem velmi děkuji za odpověď.