INTERNETOVÁ PORADNA
14.7.2016
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, po jak dlouhe dobe, mužů byt zavisla na pervitinu? První čáru jsem si dala cca před 3 týdny,od te doby jsem mela pervitin 7x (7 dni/večeru a někdy i více lajn), v utery jsem si dala poprvé pervitin přes den (snupanim), pak večer, další den přes den a ve čtvrtek večer jsem si na akci řekla, že dost, bylo mi zle a šla jsem domu. Den před tim jsem nespala ani minutu. Rodiče na me něco poznali a říkali mi,ze se boji,ze jsem si něco vzala,chovala jsem se normálne do doby,než jsem začala tzv. " dojizdet ". Chci se ještě zeptat,zda si myslite, že bych rodičům mela priznat, že jsem to vyzkoušela? Nejsem plnoleta a rozhodla jsem se, že s tim chci seknout, protoze ještě před měsícem jsem odsuzovala lidi co berou pervitin a ještě k tomu přes týden, ted patřím da se říct mezi ne. Děkuji :-)
32655Dobrý den Lucie,
pokud bychom se chtěli držet odborné definice, syndrom závislosti je definován z lékařského hlediska určitými projevy. Tuto definici si můžete přečíst ZDE a posoudit, jak jste na tom Vy sama co se týče jednotlivých bodů. Často ale lékařská definice nemusí stačit k tomu, aby člověk poznal v začátcích, ještě "před závislostí", jestli se děje něco, nad čím třeba už ztrácí kontrolu. Důležité mi v tomto případě připadá zkusit si sama nebo s někým, komu důvěřujete (klidně i s odborníkem v oblasti drog nebo psychologem), celou situaci rozebrat. Jak jste se vlastně k pervitinu dostala, v jakém kontextu ho užíváte a s kým, co Vám to dává a naopak jaké byly ty důvody, proč jste si nakonec řekla "dost". Na to všem by se mohlo ukázat, jak to s pervitinem máte a jak by se vše mohlo vyvíjet dál. Každopádně moc oceňuji Vaše rozhodnutí s pervitinem přestat, jeho užívání s sebou nese spoustu rizik, obzvlášť v nízkém věku.
Co se týče Vašich rodičů, netroufnu si říct, co bude lepší, jestli jim to říct nebo ne. Záleží na tom, jaký spolu máte vztah, jestli s nimi běžně rozebíráte, co Vás trápí a co se ve Vašem životě děje dobrého i špatného. Přesto jsem spíš pro co nejotevřenější komunikaci. Může se tak předejít spoustě nedorozumění a obviňování do budoucna. Navíc píšete, že rodiče už si něčeho sami všimli. Dobrým způsobem, jak rodičům podobnou věc říct, je spolu s informací, jak to vidíte dál. Že jste rozhodnutá s tím dál nepokračovat. A vstřícným krokem může být třeba i společné setkání s odborníkem. V Brně můžete Vy sama nebo spolu s rodiči navštívit kolegy ZDE. Nebo můžete zavolat o radu na linku bezpečí (116 111) nebo modrou linku (608 902 410). Ještě mě napadlo, jestli máte ve svém okolí někoho, kdo podobnou situaci řešil a dalo by se s ním poradit. Může Vám dát také dobré tipy.
Zdraví poradna EXTC