Zodpovězený dotaz

Odpověď

Dobrý den,

chtěl bych ocenit, že uvažujete o tom, co se s Vámi děje a že se snažíte zjistit, jak jste na tom vlastně s pervitinem.

Co se týče Vaší otázky, tak se vyjádřím trochu víc zeširoka a nechám především na Vás, abyste si zkusila s pomocí uvedených informací sama odpovědět (ono se přece jen velmi těžko diagnostikuje takto na dálku).

K určení závislosti je k dispozici několik základních diagnostických vodítek, které jsou popsány ZDE. Stručně řečeno jde hlavně o to, že člověk při vzniku potíží s jakkoukoliv drogou:

- má často "chutě" a myšlenky na to opět ji užít,

- pozvolna zvyšuje dávky, aby dosáhl stejného účinku jako dříve,

- dává přednost braní před jinými činnostmi, které dříve vyhledával,

- bere, i když jsou stále více přítomny problémy (tělesné, psychické, sociální), které konzumace přináší,

- objevují se abstinenční příznaky (při přestání či omezení). AP nemusí být u pervitinu výrazně fyzického rázu (jako je tomu např. u opiátů) a mohou se projevit např. nervozitou, propadem nálad, snadnou podrážditelností, neschopností se soustředit, atd.

Pokud se mám na úplný závěr alespoň nějak vyjádřit, tak mne osobně zarazilo především to, že pokračujete v braní i přes velmi nepříjemné tělesné signály. V takovém případě by možná stálo za úvahu, abyste si i nadále zkusila mapovat, jak to s pervitinem vlastně máte, co s Vámi dělá a jestli je na čase začít vše nějak řešit. Přínosem by tak mohl být např. rozhovor "tváří v tvář" a oslovení někoho z blízkého okolí či rodiny, ke komu máte důvěru, případně profesionála z oboru adiktologie. Ve Vašem městě by se mohlo jednat např. o TOTO poradenské centrum (služba je anonymní, bezplatná).

Zdraví Vás poradna EXTC