INTERNETOVÁ PORADNA
7.7.2017
Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. Něco málo přes rok jsem byla závislá na hulení trávy, hulila jsem opravdu každý den a to většinou kýbly. V nejhorších týdnech jsem jich dávala několik denně. Podařilo se mi s tím přestat a cítím se teď mnohem lépe, nechápu jak jsem tak mohla žít a už nikdy se k tomu nechci vrátit. Problém je, že jsem teď když nehulím začala více pít a hlavně kouřit, vždycky jsem byla jen příležitostným kuřákem, ale teď mi opravdu chybí ten pocit něco šlukovat a vdechovat a prostě mám k tomu daleko větší sklony. A zjistila jsem, že když vysadím alkohol a cigarety, mám ještě větší potřebu užívat prostě nějaké látky, nějak si ten život přibarvit, protože mě to prostě jen tak zcela na střízlivo nebaví a mám pocit, že mi prostě něco chybí. Když jsem se začala více stýkat s lidmi, sportovat a našla jsem si přítele, tato situace se trochu zlepšila, ale pořád to tak cítím (a už je to několik měsíců). Ale moje kamarádka, která na tom byla vždy s hulením stejně jako já a která stále ještě občas hulí, je na tom o poznání hůř. Pořád vymýšlí nějaké alternativní způsoby, jak se "zfetovat" (pořád nějak zkoumá muškátové ořechy, Stopex, chtěla by zkusit éčko, lysiny, hodně kouří, šňupe tabák, pije,...), sice si uvědomuje, že toto je nebezpečné chování, hlavně se ji od toho snažím odradit, ať neskončí na něčem tvrdém, ale jak říkám - prostě jí život bez "stavů" nebaví a teď, když už tolik nehulí, jí chybí něco zajímavého, nového a nevšedního. Můj dotaz tedy zní: dá se tento jev nějak nazvat a popsat? Jak se proti tomu dá bojovat? A hlavně: mají lidi, kteří někdy okusili nějaké drogy, ještě někdy šanci si od těchto látek úplně odvyknout, přestat na ně myslet a užívat si všední život bez škodlivých "zlepšováků"? Díky za odpověď, s pozdravem Kanny
32037Dobrý den,
děkujeme za napsání do naší poradny. Je bezva, že se Vám podařilo ukončit frekventované kouření marihuany a že přemýšlíte o svém přístupu k psychoaktivním látkám.
Začnu-li Vaším prvním tématem "když už nehulím, začala jsem víc pít a kouřit", je faktem, že někdy dochází k více či méně nenápadné záměně primární látky za jinou. Chci ocenit, že si toto riziko uvědomujete a že reflektujete potřebu si "život přibarvit". Propojení s pocitem "stále mi něco chybí" zní logicky a taky celkem naléhavě. Mám fantazii, že můžete být na stopě něčeho důležitého, jehož lepší pochopení by mohlo usnadnit Vaše další rozhodnutí. Daná oblast by si také zasloužila rozhovor/y "face to face" (ať už s někým blízkým, komu důvěřujete a nebo s profesionálem z oblasti léčby závislostí), internetové poradenství má totiž své limity. K zamyšlení přidávám alespoň tento krátký text. Rád bych ještě dodal, že je od Vás hezké, že podporujete kamarádku, zároveň si ovšem říkám, že může být důležité, abyste dávala co možná nejvíc pozor na sebe, jelikož hrozí, že se společně s ní (při obdobném myšlenkovém nastavení) můžete dostávat do potíží a chutí na užívání.
Pakliže bychom vše posunuli dále do širší roviny (jak to mají ostatní uživatelé psychoaktivních látek; zdali je šance přestat na dané látky myslet a užívat si života atd.), tak Vám musím napsat, že není snadné být konkrétní.
Mám-li se přesto pokusit pospojovat zkušenosti některých našich klientů/pacientů, kteří prošli dlouhodobější terapií a úspěšně se utkali s mnoha "strašáky", kteří jim stáli v cestě (a kteří za sebou měli delší zkušenost se zneužíváním jedné či více psychoaktivncíh látek), tak mohu uvést, že za největší přínos označovali častokrát to, že začali chtít vnímat realitu úplně normálně, takovou jaká je (jinými slovy chtěli vidět věci tak, jak jsou a užívat si je). K takovému rozhodnutí ovšem vedla delší cesta s mnoha překážkami, častokrát ve spojení s aktivní prací na sobě, a s náročnějšími úvahami o tom, jak si dotyčný v životě vlastně stojí (a kde by chtěl časem být), ruku v ruce s trpělivostí.
Pokud jde o úplné "odvyknutí a přestání na danou látku myslet". V určitém smyslu by šlo vše definovat konceptem tzv. cravingu neboli bažení (neboli chuti na danou látku a změnu vědomí). S ním se utkávají de facto všichni uživatelé, kterým se jakákoliv droga vymkla z rukou. Bojovat proti těmto chutím se naštěstí dá a to vícero způsoby. Základní doporučení lze objevit např. v TOMTO textu, případná hlubší témata jsou již pak spíše na terapii. Závěrem je třeba zmínit, že bažení obvykle po týdnech (či maximálně měsících) pozvolna ustává, pakliže se daří důsledně vyhýbat rizikovým substancím.
Držíme palce, abyste hledala a nacházela to, co Vám bude dávat smysl, a aby to nemuselo být spjaté s rizikovým užíváním psychoaktivních látek.
Zdraví poradna EXTC