Zodpovězený dotaz

Dotaz

Zdravím :) Přicházím sem s dotazem, na který už nějakou dobu hledám odpověď ale zatím pro mě nebylo nic natolik uspokojiveho a proto jsem se rozhodla kontaktovat vás já sama. Jsem občasnou uživatelkou pervitinu. Je mi 19 let a svoji první čáru jsem měla v 16. Ovšem v té době jsem na to doplatila opravdu špatným a nepříjemným dojezdem a tak jsem si řekla, že tohle už v životě znovu nikdy nechci. No samozřejmě, nikdy neříkejte nikdy. Uběhlo 2,5 roku a já se k pervitinu dostala znovu. Tentokrat se dojezd dal vydržet a tak proč si zase někdy nedát. Z mého někdy se ale staly pravidelné víkendy, pátek i sobota v kuse a neděle jen málokdy. Našla jsem si svou partu už závislých lidí a víc se mezi tuto skupinu lidi dostala. Přes týden pervitin neužívám, pokud ovšem není nějaké volno, a to z důvodu toho, že jezdím do školy. Pokaždé už se hrozně těším až přijde ten víkend a já si zase budu moct dát se svými přáteli a bude mi fajn. Kolikrát mám něco u sebe i v týdnu a i přes velká nutkání a chutě si dat, to radši nechám na víkend. Většinou v pátek se moc nešetřim a dávám si větší dávky, pervitin užívám formou šňupání, v sobotu už dávku snížim a v neděli už se zotavuji nebo si dam jen jednu čáru. Ovšem poslední dobou mi ale přijde, že užívání pervitinu šňupáním mi už moc nestačí a nedělá to se mnou to co dříve. A tak jsem si řekla, že čeho je moc, toho je moc. Rozum mi furt slouží a už mi začíná vadit, že jdu po ulici s někým normálním nebo například s mamkou a přes silnici na vás řve jeden feťák za druhým, jestli nevíte kde sehnat, nemáte doplatit na gram apod.. Cítím se trapně, když se za bílého dne ke mně tihle lidí hlásí.. Co si o mně pak ostatní musí myslet. A nejhorší na tom je, že váš bývalý přítel je jeden z “nejprovařenějších” lidí tady, takže vás znají opravdu všichni. Ovšem jakmile se venku setmí, tak se najednou těším, až přesně za těmito lidmi přijdu a začne zase všechno to, na co celý týden čekám. Až mi zase bude fajn a budu mezi “svýma”. Samozřejmě nic nejde tajit věčně a tak už se mezi lidmi tahle moje špatná stránka proflákla a proto jsem se rozhodla říct tomuhle životu konec. Jenže.. lehce se říká, než koná. Zjistila jsem, že mám slabou vůli a jakmile mám možnost, nedokážu říct ne a všechno začíná zase odznova. Za těch půl roku, co si o víkendech dam, jsem neměla možná jeden víkend. Ani špatné a bolestivé dojezdy v křečích mě od toho neodradili. A proto se obracím na vás. Myslíte, že tyhle moje úlety už jsou známky závislosti nebo potřeby té drogy? Když mám takhle slabou vůli, vlastně skoro žádnou.. Sama se od těch lidi nedokážu odtrhnout protože se s nimi v těchto chvílích cítím nejlíp a nějakým způsobem mi i přirostli k srdci,rozumí mi,ikdyž za bílého dne s nimi nechci mít nic společného. Ve škole prospívám stále dobře, zrovna končím střední. Doma jeden čas bylo ze strany rodičů podezření, ale pokaždé jsem to zakecala a pak už jsem dokázala na sobě nedávat nic znát. Naučila jsem se ovládat špatné nálady na dojezdu a naučila se i jist a normálně konverzovat. Ze stránky vizuálního vzhledu se také nic nemění, váha je stejná a v obličeji nejsou žádné známky užívání drog. Nejhorší ale pro mě je vědomi toho, že vím co se svým tělem dělám, že zklamu svoje nejbližší, MÁMU a že všechno začíná “jen tím” - dávám si jen o víkendu a mám to pod kontrolou. Bohužel moje slabá vůle a druhé já co si rádo užívá, to pod kontrolou nemá. Sama to nezvládnu. Myslíte, že bych měla vyhledat odbornou pomoc? Děkuji za Váš čas a odpověď.