Zodpovězený dotaz

Dotaz

Dobrý den, manželka (36) měla v dospívání několikaletou etapu intenzivnějšího užívání pervitinu. Tvrdila, že s tím nadobro přestala, já jí věřil a rozhodl jsem se, že jí to nebudu připomínat. Před asi čtyřmi lety jsem si všimnul, že má velice rozšířené zorničky i v dobrém osvětlení. Odůvodnila mi to tím, že bere psychiatrem naordinované léky. Občas jsem si také všímal stavů, kterým jsem pro sebe začal říkat "paragraf": Pleť i pokožku na hrudi a na rukách má nezdravě světlé barvy, úpěnlivě se soustředí na běžné činnosti, chodí v nápadném předklonu, pohupuje se vertikálně a do stran, jakoby tančila nějaký záhadný tanec, krčí rameny, křiví ústa, koutky stahuje dolů, a u toho se prudce nadechuje nosem. To zase odůvodňovala tím, že klientům léky mění, aby nevznikala závislost a je to prostě stav nepohody. Po čase mi oznámila, že již léky nepotřebuje, že to díky mě zvládá. Počali jsme dítě a v průběhu těhotenství jsem si nevšímal ničeho zvláštního. Narodil se zdravý synek, 51cm, cca 3,5kg. Po čase jsem si opět všimnul oněch stavů, ale moc jsem to nezkoumal, objevovaly se zřídka. Manželka je jinak obecně upovídaná, někdy více, jindy méně, roztržitá. Poslední epizoda „nepohody“ však byla výraznější a trvala 3-4 dny. Následující den jsme se setkali s její známou, která bývala závislá na pervitinu. O ní dříve žena mluvila tak, že by ji raději ani nepotkávala. Holky si vyměňovaly oblečky na děti, ale mé pozornosti neuniklo, že ta známá vytáhla z kabelky něco, co chvíli křečovitě svírala v dlani a potom to ženě rychle předala tak, abych to neviděl. V tu chvíli mi došlo, že jejich setkání před dovolenou asi nebylo kvůli zapůjčení rozbitého kočárku, který jsme nepoužili. Po spojení daleko více indicií mám podezření, že je má žena pravděpodobně „Low-intensity user“ a stavy vykroucení by mohly být součástí abstinenčních příznaků, celé léto byla v pohodě. Netrpí nechutenstvím ani nespavostí. Má velikou kazivost zubů a poměrně časté „boláky“ v obličeji, které se jí znovu hojně objevily v poslední „nepohodě“. Zuby jsem přičítal tomu, že stále kojí. Malý v necelých dvou letech dostává nejméně 10x denně. Nikdy jsem neviděl ženu odstříkávat. Synek byl v oněch 3-4 dnech velice plačtivý, protivný, až hysterický. Choval se tak občas i dříve, ale považoval jsem to za součást dětského vzdoru. Nespavostí trpí často. S hrůzou si uvědomuji, že by mohlo jít o abstinenční příznaky. Prsu se dožaduje, i když právě dojedl celkem dost jídla, vodu k pití má nepřetržitě k dispozici. Myslíte, že je to možné? Vím, že bych teď měl být silný a rychle to vhodně řešit, ale připadám si spíše na pokraji zhroucení. Můžete mi, prosím, poradit, jak se ženou vést rozhovor ? Chystám se jí říci, že ji mám rád, záleží mi na ní a mám o ni strach, což je pravda, ale co dál? Když jsem to téma nakousnul v minulosti, řekla mi, že je to jen v mé hlavě. Sám s pervitinem zkušenosti nemám, ale z okolí vím, že lidé, kteří jej užívají, dokážou bravurně lhát. Nechci trhat rodinu, pro kterou jsem vždycky chtěl žít (také jsem vyženil dnes již 12letou dceru, která mě přijala, o matčině závislosti netuší a drogy odsuzuje). Asi to bez odborné pomoci nezvládneme. Je vhodné požádat ženu o orientační test nebo nechat synkovi udělat toxikologické vyšetření? Jak psychicky zvládnout rozhovor, když se člověk cítí rozzuřen nezodpovědností ženy, dlouhodobě obelháván? Jak drastické bude odvykání synka, jestli je opravdu závislý? Jak to celé uchopit, aby se to mohlo pohnout dobrým směrem? Děkuji.