Zodpovězený dotaz

Dotaz

Ahoj extc, psal jsem na Vaše stránky již 23. 4. 18. Chci se s Vámi podělit o zbytek mého příběhu... Přítelkyně mi nakonec dala ještě jednu šanci, jelikož jsem po dobu našeho vztahu porušil abstinenci poprvé. Zahrnula mě láskou, péči, vytvářela mi programy, abych se nenudil a nemyslel na drogu. Vydrželo to 2 týdny. V té době už bylo v práci veřejným tajemstvím, že beru, nicméně doma jsem to tajil. Mé chování na dojezdech vyústilo v druhý odchod. Večer před tím jsme měli brutálně upřímný rozhovor a já se nakonec přiznal. Ráno se zachovala, jak jsem nečekal. Odpustila mi, chtěla být se mnou, slíbila, že zdvojnásobí své úsilí, jen s tím musím okamžitě přestat. A skutečně - konečně celý měsíc, co jsem zvládl být "čistý". Nabral jsem zpátky síly, v práci se mi začalo dařit, pustil jsem se do menších oprav v bytě a větších investicí díky úvěru, který jsem si vzal na "nový život". Začali jsme se znovu milovat, respektovat a víc si důvěřovat. Dovolila mi trávu jako jistou formu substituce. Navštívil jsem svou rodinu a svěřil se svým nejbližším, že jsem rád, že jsem "zpátky" a že to už bylo nutností, jinak bych asi nejspíš přešel na jehlu. Byl jsem sice trochu mimo a hodně jsem chlastal, ale byl jsem šťastný. Tehdy naposled... V září jsem se vrátil z dovolené a hned první týden jsem si dal. Ani nevím proč... Resp. si nevzpomínám, můj mozek a především paměť je v době, kdy Vám píšu na tom už hodně špatně, proto se následující řádky možná neshodují se skutečnou časovou posloupností... Nosem mi to už přestalo zabírat tak jako kdysi, zvyšovala se mi tolerance a hlavně jsem měl potřebu se neustále "překopávat". Začalo být pravidle m, že jsem kombinoval pervitin s trávou / hašišem. Bylo pořád obtížnější všechno tajit, ale ikdyž to bylo kolikrát na spadnutí, vždycky jsem se z toho vylhal. A jelikož jsem měl pocit, že šňupání mi už nezabírá, nastudoval jsem si intravenózní aplikaci a to byl začátek mého konce. Myslel jsem si - jseš starší, zkušenější, teď už se ti nemůže stát, že skončíš na dně, jako před lety. A ano, ze začátku to šlo, nájezd nebyl tak šílený jako u nosu a účinky byly jaksi vyrovnanější, pokud jsem to nepřehnal. V práci jsem podával nejlepší výkony. A mozek a tělo zatím degenerovali... Lásku a péči přítelkyně jsem začal považovat za dotěrnost a stalking, takže to začínalo zase jít do kopru. V práci jsem si šlehal na wc jakoby nic. Začal jsem být vztahovačný, podezíravý, agresivní. Bral jsem to svinstvo téměř denně, později jsem si šlehal i 5x za den. Jenom kvůli zachování obrazu toho, že je všechno v pořádku, jsem se nutil do jídla, takže jsem nechátral alespoň fyzicky. A pořád jsem si četl všechno o piku i o závislosti na něm. K ničemu, měl jsem to číst v mládí, teď už jsem jenom srovnával příznaky a čekal na další. Život se mi stal peklem, až jsem se nakonec rozhodl od přítelkyně odejít sám. Navenek proto, že jsem se "slitoval" a nechtěl ji dál ubližovat, ve skutečnosti však abych se už víc nemusel schovávat... Zhubl jsem něco přes 10 kg, 2/3 výplaty dám na piko, úvěr platím s odřenýma ušima, sám přestat nedokážu a odborní pomoc dokážu přijmout asi jen když to podělám nezvratně a skončím v lochu, blázinci nebo na ulici. Prosím, vezměte si z mého příběhu ponaučení a zapamatujte si, že na pervitinu neexistuje nic jako "být pánem drogy"... Myslíte, že by mi mohla pomoct ayahuasca v Peru? Hledám trvalé řešení, všechny metody samoodvykání a terapie mám přečtený, takže na mě nezaberou a zabít se jaksi nedokážu. Jsem v koncích... Děkuji!