Zodpovězený dotaz

Dotaz

Ahoj kamarádi, psal jsem Vám již 23. 4. 18 a následně jsem pokračoval 5. 4. 19. Dnes tady nechci vložit žádný dotaz, ani prosit o pomoc. Asi to nebývá zvykem, ale chtěl jsem být fér a nepsat Vám jen když něco potřebuji. Po posledním kontaktu se toho událo víc, než jsem schopen si vzpomenout - tak tedy v skratce: Někdy koncem května jsem se prve dostal k pravotočivýmu péčku - pro ty, co o tom snad ještě neví, na ulicích se distribuuje téměř výhradně levotočka, tedy pseudo-perník, který předávkovaným vyvolá spíš opačné stavy - asi proto většina nakonec skončí na levnější variante - heráku. Mně opiáty nikdy nic neříkali, ale podcenil jsem první zkušenost s tímto zbožím a málem trefil zlatou dávku. Naštěstí mi pomohla ex-přítelkyně, jinak bych už asi byl na onom světě. Inu, stačila by třetina mé obvyklé dávky. Bejvalka si to ovšem nenechala pro sebe, a tak se to dozvědeli mý rodiče a zanedlouho jsem měl návštěvu. Nalhal jsem jim kopu věcí, jako že už nato kašlu a podobně, dyť to znáte, prolhaná smažka. A šel jsem si dál ve svém, ovšem. Zanedlouho přišlo to, co jsem nečekal. Toxické psychózy už jsem důvěrně znal, ty zjevné jako draci, nebo zombíci jsem vyhodnotil jako únavu a spánkovou deprivaci, mozek prostě snil za pochodu. Pak ovšem přišli záludnější, těžce odhalitelné, právě kvůli kterým se znásobila moje paranoje. Stal jsem se zrůdou, nelítostným agresivním všechoschopným magorem. Práce už mě vůbec nebavila, líbilo se mi obcházet městem v noci s plynovkou za pasem jako ňáký boss, no stejně jsem tam musel, abych měl krytí. Ale už jsem byl hodně přepracovanej, to víte, jel jsem si v rekordu 25 dní v kuse, 116 hodin bez spánku, lítal od čerta k ďáblu a doma byl jen málokdy. Vzal jsem si tedy dovolenou, jen abych se setkal se svou starou láskou. První byla návštěva doma, u rodičů. Již tam mi to došlo - cejtíš se tady dobře, jsou to lidi, co tě milujou, proč se chceš vracet do tý smrdutý cimry 3 krát 3 metry?? Došlo mi to až s ní... Viděla mě po roce, ne bejvalka, ale holka, s kterou jsem nikdy nemohl být, no po dobu sedm let ji v koutku duše pořád miloval. Byla zhrozená, hodila mě o zeď (měl jsem tak 65 kilo) a řvala Podívej se na sebe! Cos to se sebou udělal! Příštího dne mi vlastně nemilosrdně oznámila, že už se mnou nechce nikdy nic mít... Měl jsem v hlavě úplný prázdno. Svlékl jsem se, zatímco ještě dál mluvila a vnořil se do řeky. Neplaval jsem tak rok, ale bylo mi najednou božsky. Jo, rozhodl jsem se. V delíriách jsem viděl všechny možné vyústění mého příběhu - ulici, kriminál, smrt. A přes tu perníkovou mlhu mě ani jednou nenapadlo to nejjednoduchší - to co jste říkali i Vy. Přestat, nechat se léčit. Jasně, protože jsem vlastně nechtěl. Na druhý den to už neslo své ovoce - pokud si už nedáš, budu s tebou žít. Sbalil jsem pár svých švestek, dal v práci výpověď dohodou (byli asi rádi, že se mě zbaví), ještě týden pořádne zakalil a vrátil se s holým zadkem domů, k našim. Léčbu jsem nakonec odmítl, docela mě děsili některé věci jako medikace, nebo skupinová terapie. Kámo, dostal jsi se do toho sám, sám si pomož, říkal jsem si. A jo, ono to jde! Teď jsem čistej 44 dní. Žádný hulení, ani si neožírám držku. Nabral jsem 25 kilo (!!!) a tvrdě makám na postavě. Do práce si ještě netroufnu, jsem na podpoře, hlava mi občas vynechává a mám vysoký tlak, ale něco Vám povím - lepší být zdravá nula, než nemocnej vedoucí :) Takže jo, jde to, jen musíte chtít! A nechat si pomoct... Děkuji Vám, jakožto K-áčkařům a své lásce!!! Váš Alex