INTERNETOVÁ PORADNA
26.5.2020
Dobry den, mam problem, popisu Vam muj pribeh, a rada bych videla neutralni nazor cloveka, ktery mi poradi,jestli jdu spravnou cestou, takze... Od 15ti let beru pervitin nitrozilne, nastal vyhazoval ze skoly, utikani z domu, tzv jsem se chtela postavit na vlastni nohy, bydlela jsem po ubytovnach, chodila na brigady, jenze pak uz mi nejaka prace nic nerikala dostala jsem se do drogoveho podsveti, zacla kradst po kramech, pozdeji jsem slapala, mezi temito lidmi mi to prislo jako normalni zpusob jak se uzivit, kazdy rano jsem musela mit na pecku, jinak jsem nevstala, tak to mel i muj pritel. Zapomela jsem dodat ze mezi tim jsem zila na ulici, pak jsem o drogu nouzi nemela, jelikoz jsem mela kazdy d3n, a k tomu jsem v 17letech zacla zkouset ruzne prasky, fentanylovy naplasti, od bbicky, rivotril, hypnogen atd...narazove,,, jenze pak jsem zacla užívat diazepam, udajne jako prasek na spani, jenze pak jsem ho musela mit kazdy d3n, a az pak mi bylo vysvetleno, ze zavislost na nem je prirovnana k opiatum, konkr v Bohnicich, takze kdyz jsem diak nemela melqa jsem krece, abstaky, ale myslela jsem si, ze je to kvuli tomu, ze nemam treba dostatek pervitinu, proto js3m se k tomu neustqle prendavala, myslela jsem si, ze je vse ok, neustaly kolotoc, dat si sehnat penize, a furt dokola, pak paranoia,... V ty dobe me nenapadlo, ze by me mohli zavrit, jenze po nekolikatem poruseni podm., jsem byla odsouzena k 14mesicum ve vezeni, tam jsem se psychicky stabilizovala, a usoudili ze mam epilepsii, tudiz mi psychiatr zvysil diazepam na 3x 10mg denne, byla jsem v pohode. Vystoupila jsem, a zacla brat, i kdyz jsem byla presvedcena, ze nebudu, jenze muj psychickej stav se po vystupu s 2mesicnim brani, "pervitinu", kter3j si myslim, ze nema dobrou kvalitu snizil na bod mrazu, mam sebedestruktivni myslenky, jenze jsem srab na to to ukoncit, tudiz jsem zvolila variantu lecby v Cervvenem dvore, jenze mam strach, ze to zase dopadne zle, do lecby jdu po 3x vim, ze mam problem chci se z toho dostat, jenze o kdyz mi vysadi diazepam rz na raz, cetla jaem ze to muze mit az smrtelne nqsledky, timto se chci zeptat, jaka lekarska pomoc se akceptuje ve vysazovani benzodiazepinu. Moc dekuju za radu. Tyna
30803Dobrý den Tyno,
děkujeme za oslovení naší poradny, zároveň se omlouvám za zpoždění odpovědi. Popisujete Váš příběh spojený s touhou po brzkém osamostatnění, který se bohužel zkomplikoval s narůstajícím vlivem užívání pervitinu (a dalších látek), závislosti a obecně drogové subkultury. Prošla jste také léčbou, avšak prozatím jste se k braní z různých důvodů navracela. Sebedestruktivním myšlenkám jste naštěstí nepodlehla a aktuálně uvažujete o nastoupení do Červeného dvora. Ráda byste od nás komentář k cestě, kterou jste si nyní zvolila (zdali je správná), ptáte se i na podobu lékařské pomoci v kontextu vysazování benzodiazepinů.
Mám-li se vyjádřit k Vaší situaci, napadá mne v první řadě to, že je za mě rozhodně fajn, že jste zvolila variantu nevzdat to. Není ojedinělým jevem, že člověk někdy potřebuje projít léčbou vícekrát a posunuje se po krůčcích, než se mu začne v životě víc dařit a překoná těžkosti, které se někdy opakovaně vrací. Domnívám se nicméně, že z každého neúspěchu je šance se poučit a že dává smysl na sobě pracovat. Obecně se např. doporučuje mít po ústavní léčbě domluvené tzv. doléčování, jinými slovy další ambulantní terapeutickou podporu.
Osobně, z toho co píšete současně vnímám velkou odvahu zkusit si v takto nízkém věku osamostanění a zároveň pojmenovávat možné příčiny a bariéry, které Vás potkaly. Oceňuji také to, že si uvědomujete, že problém je potřeba nadále řešit a že se z daného koloběhu chcete aktivně dostat.
Strach z toho, že by to zase mohlo dopadnout špatně je za mě úplně pochopitelný. Je obvyklé, že když máme v plánu opět překonat určitý diskomfort a zkušenosti nejsou jednoznačně pozitivní, vyskytují se různé negativní (či sebepodrývající) myšlenky, kterým může být důležité se v terapii věnovat, protože mohou šanci na změnu komplikovat. V terapeutickém žargonu se jde někdy po linii zvědomování tzv. kritického vnitřního hlasu (viz tento článek) a k úvahám, jak s ním efektivněji pracovat. Máte každopádně mou podporu, i když jen takto na dálku. Červený dvůr zní jako dobrá alternativa, stejně tak by mohla případně dávat smysl i terapeutická komunita, i když u ní je délka pobytu již opravdu dlouhá.
Co se týče Diazepamu a obecně benzodiazepinů a jejich vysazování. Standardní je nejprve detox a pozvolné snižování dávek. Máte pravdu v tom, že při vyšším dávkování a jejich náhlém odebrání existují rizika výrazných abstinenčních příznaků, proto by k ničemu takovému nemělo docházet (anebo by případně medikace měla být nejprve nahrazena lékem s delším poločasem vylučování). I z těchto důvodů se rozhodně nedoporučuje, aby byly předepisovány delší dobu, více se můžete dočíst v benzodiazepinové poradně. Dané téma by však bylo vhodné probrat s psychiatrem, kterého v týmu nemáme a nejlépe se zeptat i přímo na informace, jaký mají v léčebnách v obdobných případech postup. Ve Vašem městě by Vám měli umět poradit i v této adiktologické organizaci.
Držíme palce. Tým poradny EXTC